Popper, Karl Raimund (1902-1994) Filosof. Narodil se ve Vídni, ale těsně před anšlusem Rakousko opustil. V letech 1937-1945 vyučoval filosofii na Novém Zélandě a od roku 1946 až do odchodu na odpočinek byl profesorem logiky a metodologie vědy na Londýnské ekonomické škole. Proslul především jako filosof vědy - viz například Logika výzkumu (Logik der Forschung, 1934; anglický překlad The Logic oj Scientific Discovery, 1959) - a je vášnivým obhájcem liberálních hodnot.
V mládí byl Popper ovlivněn marxismem a psychoanalýzou, postupem doby je však odmítl jako pseudovědy. Jedním z podnětů pro jeho práci na filosofii vědy byla právě potřeba vysvětlit jejich nedostatky. Hlavním Popperovým příspěvkem k politické teorii jsou ovšem knihy Otevřená společnost a její nepřátelé (The Open Society and Hs Enemies, 1945) a Bída historicismu (The Poverty of Historicism, 1957). První, dvousvazkové dílo, obsahuje v prvním svazku kritiku Platána, ve druhém útok na Hegela a Marxe. Bída historicismu kritizuje představu, že existují "zákony historie", jimiž by se měla řídit naše politika, a že úkolem společenské vědy je tyto zákony odhalovat. Kniha je věnována nespočetným obětem fašistické a komunistické víry v historické předurčení. OteVl'ená společnost a její nepřátelé je hodna svého názvu tvrzením, že věda a svoboda vzkvétají ve společnosti, která je otevřená, to znamená, že je ochotná akceptovat nové myšlenky. PLATÓNOVA filosofie je autoritářská a totalitářská; vláda Strážců se neopírá o intelektuální kompetenci, ale o mýty. Platón je teoretikem uzavřené společnosti, zpátečníkem snažícím se zabránit společenské změně tím, že udělí absolutní moc filosofické elitě. Nejsilnější Popperovou námitkou však je, že v politice i vědě je ohromným omylem; ptáme-li se: "Jak si můžeme být jisti?" a "Jak můžeme zaručit, aby vládci byli dokonalí?". Správná otázka zní:
"Jak co nejrychleji rozpoznat a napravit naše chyby?" a "Jak lze minimalizovat škody, jež mohou způsobit špatní vládcové?". Z tohoto hlediska Popper v Otevřené společnosti odsuzuje HEGELA a MARXE.
Hegel není ani hoden kritiky, protože je prázdný mluvka neoprávněně si nárokující absolutní poznání. Marx je oproti němu seriózním teoretikem společnosti. Popper kladně hodnotí způsob, jímž Marx rozlišuje mezi "Iidskou přirozeností", o které téměř nic nevíme a která nevysvětluje, jak se lidé chovají v situacích, v nichž se nacházejí, a motivací lidí jednajících v určité společenské situaci. Jenže Marx byl "holistou" a deterministou a podřizoval vysvětlení proroctví - ohlašování "nevyhnutelného" pádu kapitalismu a nelogické výzvě svým stoupencům, aby nevyhnutelnému napomohli revolučním povstáním.
Výklad chyb, jichž se Marx a mnozí jiní dopustili, se objevuje v Bídě historicismu, kde Popper analyzuje rozdíl mezi skutečnými zákony a trendy historie. Neexistuje obecný zákon "historického procesu" jako 4 celku, protože ten je souhrnem jedinečných událostí, a nikoli časově neomezenou kategorií. Takzvané "zákony", například "zákon rostoucí koncentrace kapitálu", nejsou zákony, ale nanejvýš konstatování tendence. A jak je všeobecně známo, extrapolace na základě trendu je nejslabší formou předpovědi. Sebedůvěra historizujících teoretiků je pak v kontrastu s chudobou jejich výsledků (viz též HISTORISMUS).
To, k čemu se Popper positivně hlásí, je však poněkud nejasné. Uznává obecnou odpovědnost k posvátnosti jedince a rovnosti před zákonem, a zastává názor, že vlády by se měly soustředit spíše na snižování utrpení než na to, aby se pokoušely vykonat co nejvyšší možné dobro. Toto tvrzení překračuje LIBERALISMUS, který omezuje roli státu na potlačování násilí a podvodu, ale nedochází až k představě, že by se vlády měly z tohoto důvodu zabývat vypracováním dalekosáhlého ekonomického plánování. Důraz, který Popper klade na nevypočitatelnost lidských záležitostí, v každém případě naznačuje jistý skepticismus ve vztahu k možnosti úspěšného plánování. V mnohém se jeho liberalismus podobá KANTOVU, který zdÚrazňoval VLÁDU ZÁKONA a individuální bezpečí, s tím, že positivní dobro, které mohou vlády konat, je omezeno na "odstraňování překážek k dobrému životu". AR odkazy
Otevřená společnost a její nephítelé, 1., II., přel. H. Caldov, J. Odehnalová. Praha: OIKOYMENH, 1994.
_: Bída historismu, přel. J. Ohednalová. Praha: OIKOYMENH, 1994.
literatura
Currie, G., Musgrave,A. ed.: Popper and the Humun Sciences. Haag: Nijhoff, 1985.
Magee, B.: Popper. Londýn: Fontana, 1973.